Tak nám začalo očkování třetí dávkou vakcíny proti nemoci Covid-19. Pamatujete ještě před několika málo měsíci, kdy jsme byli představiteli státní moci a jimi protežovanými experty přesvědčováni, že žádné třetí očkování nebude a že druhá či první dávka (podle typu vakcíny) udělá „tečku“ za celou epidemií? A tak je to bohužel v posledním roce a půl opakovaně stále dokola. Z koronavirové epidemie se po prvotním úleku a úžasné vlně celonárodní discipliny a solidarity stala nepřetržitá demonstrace mocenské manipulace doprovázená jednou lží za druhou. A já se ptám, kdy už to proboha skončí?
Jak jsem psal již ve svém prvním příspěvku k tomuto tématu, Covid-19 je nemoc, která může vyvolat závažné následky, a očkování je způsob, jak ochránit zranitelné a ohrožené jedince. Stejně jako například u chřipky, která se na nás nyní valí s plnou silou, a já jsem mimochodem velmi zvědavý, jak si s ní naše organismy oslabené více než ročním drastickým omezením společenských kontaktů, zákazem sportovních aktivit a povinným nošením roušek či respirátorů poradí.
Proti koronavirové hrozbě nás tedy mělo ochránit plošné očkování, státní moci všemožně prosazované až vynucované, ale bůhvíproč nepovinné. Z neočkovaných jedinců se ústy vládních představitelů a bohužel i většiny médií stávali téměř zločinci, argumenty pro nezbytnost proočkovanosti maxima naší populace se však pod tíhou vědeckých poznatků postupně měnily. Průběžně jsme se tak dozvídali, že očkovaní Covid-19 vůbec nedostanou, nebo že jej sice dostanou, ale jen v mírnější podobě, také že jej mezi sebou nebudou moci dál přenášet… Krajnímu tvrzení, že s postupující proočkovaností nemoc zcela zmizí jako nějaká dávná zapomenutá civilizace, by se snad vir musel i smát, kdyby to tedy uměl.
A tak státní moc ve své bezmoci přistoupila ke způsobu přesvědčování, který už je snad až za hranicí její legitimity. Začala totiž vlastní občany vydírat a vyhrožovat jim. A ještě v bezbřehé aroganci dokonce tvrdila, že je vlastně „motivuje“. Když se budete očkovat, tak vám dovolíme odložit roušky, umožníme cestovat, navštěvovat kulturní a sportovní akce, necháme vás znovu normálně žit. Na vrcholu této kampaně přišla ona již zmíněná „tečka“, kterou udělá jehla v rameni za epidemií.
A vystrašení lidé poslechli. Schválně, kolik vy sami máte ve svém okolí přátel či příbuzných, kteří se nechali očkovat ne z přesvědčení o prospěšnosti vakcíny pro jejich zdraví, ale aby už měli pokoj od nekonečného testování, zákazů a hrozeb? Došlo to dokonce tak daleko, že atmosféra strachu a všudypřítomného nátlaku začala kazit vztahy v rodinách, mezi nejbližšími. Typicky v situaci, kdy jeden z partnerů tomu všemu podlehne, očkovat se kvůli svému klidu nechá a následně začne tlačit na svůj protějšek, aby se v zájmu společné návštěvy kina či koupaliště naočkoval také. A to přesto, že ani jeden není o správnosti takového kroku nijak přesvědčen. Strašné, nemyslíte?
Takže tu náhle máme donedávna oficiálně nemyslitelnou třetí dávku očkování. Osobně jsem přesvědčen, že zájem o ni bude minimální, a obávám se, jakými metodami ji stát zase bude prosazovat. Prvotní strach z nemoci vyprchal, lidé už více věří své imunitě a oprávněně se ptají na význam protilátek. A ti, kteří chtěli mít od toho všeho hlavně pokoj, už neuvěří, že třetí dávkou nátlak a restrikce skončí.
Proto bychom se měli všichni a hlasitě ptát: Komu tato situace prospívá? Kdy nám přestanou ti nahoře lhát, zastrašovat nás a omezovat? Tyto otázky jsou totiž více než na místě.
